Pyreneje 2008 - Besiberi - Coma Pedrosa - Pedraforca

Třetí a poslední část reportu. Po výstupu na Pico de Aneto, nejvyšší možný cíl celých Pyrenejí, se težko hledalo odhodlání na další kopce, ale ředitelka zájezdu nás dokázala vždycky dokopat k dalším výstupům. Na řadě byl vrchol Besiberi, ke kterému se šlo kolem dvou průzračných ples a sestup byl veden nad přehradní nádrží. Co se týče výstupu, no nebyl zrovna nejjednodušší, skála se dost lámala a cesta se často ztrácela. Jedna skupinka si to střihla přímo suťoviskem a ještě si do toho vložila lezeckou vložku, zbytek si to raději obešel a vystoupal na vrchol po bezpečnější cestě. Sestup byl, aspoň pro mě a mé vybavení destruktivní. Nejdřív jsem se projel po ledovci ... samozřejmě po prdeli a aby toho nebylo málo, tak se má zadnice seznámil ještě s jedním pořádným šutrem, který mi velice nešťastně, ale zajímavě rozerval "Goráče". Zbytek cesty dolů, který končila na přehradní hrázi, byl už bez katastrof až na občasné propadení do výmolů a padnutí mlhy na naše hlavy.
Výstup na Coma Pedrosa, nejvyšší vrchol knížectví Andorra, byl úpně jiné kafe. Pohodová cesta, malebná krajina kolem horských potoků a temných ples a na konci cesty vychlazené pívo. Kluci si ještě návrat mrskli hřebenovkou po okolních vrcholcích, ale všichni jsme nakonec byli rádi, že jsme se dostali do kempu, bo zima byla teda už velice tuhá!
Poslední vrchol byl jeden ze dvou vrcholků Pedraforca, jen pro informaci jsme šli na ten co má o pár metrů více. Až na jednoho dobrodruha, jsme postupovali společně a na vrcholku jsem se se opět spojili v celek. Výstup byl fajn, zpestřený lehkým lezením. Škoda jen, že vrchol byl zahalen do mraků a výhled nebyl zrovna moc šťavnatý. Na sestupové cestě do vesničky Saldes, jsme narazili na nějaký kobylky či co to bylo za chrobáky a skoro na konci na sedícího dědečka hříbečka :)
Poslední fotka je pak z jedné vesnice na pobřeží Costa Brava, kde jsem se předposlední den vykydli a nechali prohřát své prokřehlé údy. Fotky zde!

No byla to parádní výprava. Díky!