Třetí a poslední část reportu. Po výstupu na Pico de Aneto, nejvyšší možný cíl celých Pyrenejí, se težko hledalo odhodlání na další kopce, ale ředitelka zájezdu nás dokázala vždycky dokopat k dalším výstupům. Na řadě byl vrchol Besiberi, ke kterému se šlo kolem dvou průzračných ples a sestup byl veden nad přehradní nádrží. Co se týče výstupu, no nebyl zrovna nejjednodušší, skála se dost lámala a cesta se často ztrácela. Jedna skupinka si to střihla přímo suťoviskem a ještě si do toho vložila lezeckou vložku, zbytek si to raději obešel a vystoupal na vrchol po bezpečnější cestě. Sestup byl, aspoň pro mě a mé vybavení destruktivní. Nejdřív jsem se projel po ledovci ... samozřejmě po prdeli a aby toho nebylo málo, tak se má zadnice seznámil ještě s jedním pořádným šutrem, který mi velice nešťastně, ale zajímavě rozerval "Goráče". Zbytek cesty dolů, který končila na přehradní hrázi, byl už bez katastrof až na občasné propadení do výmolů a padnutí mlhy na naše hlavy.
Výstup na Coma Pedrosa, nejvyšší vrchol knížectví Andorra, byl úpně jiné kafe. Pohodová cesta, malebná krajina kolem horských potoků a temných ples a na konci cesty vychlazené pívo. Kluci si ještě návrat mrskli hřebenovkou po okolních vrcholcích, ale všichni jsme nakonec byli rádi, že jsme se dostali do kempu, bo zima byla teda už velice tuhá!
Poslední vrchol byl jeden ze dvou vrcholků Pedraforca, jen pro informaci jsme šli na ten co má o pár metrů více. Až na jednoho dobrodruha, jsme postupovali společně a na vrcholku jsem se se opět spojili v celek. Výstup byl fajn, zpestřený lehkým lezením. Škoda jen, že vrchol byl zahalen do mraků a výhled nebyl zrovna moc šťavnatý. Na sestupové cestě do vesničky Saldes, jsme narazili na nějaký kobylky či co to bylo za chrobáky a skoro na konci na sedícího dědečka hříbečka :)
Poslední fotka je pak z jedné vesnice na pobřeží Costa Brava, kde jsem se předposlední den vykydli a nechali prohřát své prokřehlé údy. Fotky zde!
No byla to parádní výprava. Díky!
30. 9. 2008
Pyreneje 2008 - Sestrales - Pico de Aneto
Druhá část, která obsahuje alespoň pro mě, nejtěžší část výpravy. Vše začíná přesunem do kempu, poblíž dvou vrcholů, no spíš kopců Sestrales Alto a Sestrales Bajo. Cesta ... no to byl horor. Zarostlá pěšina plná keřů, co keřů, ostnů a podobnejch dacanovin, které drásaly nejen do spocené kůže, ale i do "morálu" každého z nás. Výsledek stál za to, rozhled báječný, počásí naprosto skvělé. Po zdolání nejdříve menšího "Bajo" a vyššího "Alto", následoval sestup stejnou cestou, tudíž stejná tryzna ještě jednou.
Po návratu do kempu následovala návštěva místní putyky, kde nám paní vrchní, která jako by vypadla z obrazu Picasa, namíchala pravou Sangrii, podotýkám že nebyla jediná, takže se po chvíly na veškeré útrapy zapomnělo a výprava se ponořila do slastného alkoholového opojení. Nadcházející den byl značně deštivý, takže se uskutečnil částečný průnik kaňonem Añisclo a přesun do kempu v Benasque, poblíž Pico de Aneto.
Prní etapa byl výstup na chatu a pošontání údolím kolem ples a tamních potoků. Nadešla noc a přišlo další překvapení. Na louce, kde jsme kempovali se nacházela pastvina pro koníky, osly a další havěť, která patřila místnímu chataři. Nebudu Vám nic nalhávat, ale když si tak v klidu ležíte ve spacáku a řinčení zvonečku se velice rychle přibližuje, dusot kopyt, která se vám prožene metr od stanu ... no měl jsem bobky u prdele! To nám ještě ty potvory sežraly cukr a čaj i s pytlíkama! Není divu, že pak celou noc běhaly jako pominutý, on ten Earl Grey jim asi nedopřál spánek, stejně jako ony nám.
Ráno se vše sbalilo a hurá nahoru. Po namáhavé cestě suťoviskem, se před námi objevil ledovec, vedoucí na vrchol Pico de Aneto (3404m). Takže hurá do maček a do 45°svahu, pak už jen překonání mohamedova skoku a jsme na vrcholu. Cvaknutí pár fotek, a šup dolů. Pulka výpravy šla nazpět jižní stranou, zbytek šel stejnou, tedy severní cestou. Fotky zde!
Po návratu do kempu následovala návštěva místní putyky, kde nám paní vrchní, která jako by vypadla z obrazu Picasa, namíchala pravou Sangrii, podotýkám že nebyla jediná, takže se po chvíly na veškeré útrapy zapomnělo a výprava se ponořila do slastného alkoholového opojení. Nadcházející den byl značně deštivý, takže se uskutečnil částečný průnik kaňonem Añisclo a přesun do kempu v Benasque, poblíž Pico de Aneto.
Prní etapa byl výstup na chatu a pošontání údolím kolem ples a tamních potoků. Nadešla noc a přišlo další překvapení. Na louce, kde jsme kempovali se nacházela pastvina pro koníky, osly a další havěť, která patřila místnímu chataři. Nebudu Vám nic nalhávat, ale když si tak v klidu ležíte ve spacáku a řinčení zvonečku se velice rychle přibližuje, dusot kopyt, která se vám prožene metr od stanu ... no měl jsem bobky u prdele! To nám ještě ty potvory sežraly cukr a čaj i s pytlíkama! Není divu, že pak celou noc běhaly jako pominutý, on ten Earl Grey jim asi nedopřál spánek, stejně jako ony nám.
Ráno se vše sbalilo a hurá nahoru. Po namáhavé cestě suťoviskem, se před námi objevil ledovec, vedoucí na vrchol Pico de Aneto (3404m). Takže hurá do maček a do 45°svahu, pak už jen překonání mohamedova skoku a jsme na vrcholu. Cvaknutí pár fotek, a šup dolů. Pulka výpravy šla nazpět jižní stranou, zbytek šel stejnou, tedy severní cestou. Fotky zde!
Pyreneje 2008 - Valle de Ordesa - Monte Perdido
Tak, přináším první část reportu z treku po španělských Pyrenejích. Začíná se zlehka, údolím Valle de Ordesa kolem místních vodopádů, kde i začátkem podzimu teklo vcelku dost vody. Následuje výstup na horskou chatu Goritz a zakempování.
Tady nám hned Pyreneje nachystaly opravdu krušnou noc, větříček, který snad dosahoval rychlosti menší vichřice, kosa jak z nosa a sníh. Probděná noc s nalepeným stanem na ksichtě, no bájo! Rána jsme se dožili všichni bez újmy na zdraví, jen stan utrpěl jednu trhlinu, ale nic dramatického. Následoval výstup na Monte Perdido (3355m) ... ten jsem teda zabalil u plesa pod vrcholem, přeci jen, moje první hory a mám jen jedny nohy. Půlka skupiny pokračovala dál, zbytek i kvůli nepřízni počasí sestoupil zpět na Goritz.
Následující den vstáváni v 5 ráno a pochod na "Rolandovu bránu" a sešupem do kempu poblíž městečka Torla.
Další den byl víceméně oddechovým, šlo se údolím Valle de Ordesa, ale tentokráte ne kolem řeky, ale po pravé straně údolí. Fotky zde!
Tady nám hned Pyreneje nachystaly opravdu krušnou noc, větříček, který snad dosahoval rychlosti menší vichřice, kosa jak z nosa a sníh. Probděná noc s nalepeným stanem na ksichtě, no bájo! Rána jsme se dožili všichni bez újmy na zdraví, jen stan utrpěl jednu trhlinu, ale nic dramatického. Následoval výstup na Monte Perdido (3355m) ... ten jsem teda zabalil u plesa pod vrcholem, přeci jen, moje první hory a mám jen jedny nohy. Půlka skupiny pokračovala dál, zbytek i kvůli nepřízni počasí sestoupil zpět na Goritz.
Následující den vstáváni v 5 ráno a pochod na "Rolandovu bránu" a sešupem do kempu poblíž městečka Torla.
Další den byl víceméně oddechovým, šlo se údolím Valle de Ordesa, ale tentokráte ne kolem řeky, ale po pravé straně údolí. Fotky zde!
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
