Pyreneje 2008 - Sestrales - Pico de Aneto

Druhá část, která obsahuje alespoň pro mě, nejtěžší část výpravy. Vše začíná přesunem do kempu, poblíž dvou vrcholů, no spíš kopců Sestrales Alto a Sestrales Bajo. Cesta ... no to byl horor. Zarostlá pěšina plná keřů, co keřů, ostnů a podobnejch dacanovin, které drásaly nejen do spocené kůže, ale i do "morálu" každého z nás. Výsledek stál za to, rozhled báječný, počásí naprosto skvělé. Po zdolání nejdříve menšího "Bajo" a vyššího "Alto", následoval sestup stejnou cestou, tudíž stejná tryzna ještě jednou.
Po návratu do kempu následovala návštěva místní putyky, kde nám paní vrchní, která jako by vypadla z obrazu Picasa, namíchala pravou Sangrii, podotýkám že nebyla jediná, takže se po chvíly na veškeré útrapy zapomnělo a výprava se ponořila do slastného alkoholového opojení. Nadcházející den byl značně deštivý, takže se uskutečnil částečný průnik kaňonem Añisclo a přesun do kempu v Benasque, poblíž Pico de Aneto.
Prní etapa byl výstup na chatu a pošontání údolím kolem ples a tamních potoků. Nadešla noc a přišlo další překvapení. Na louce, kde jsme kempovali se nacházela pastvina pro koníky, osly a další havěť, která patřila místnímu chataři. Nebudu Vám nic nalhávat, ale když si tak v klidu ležíte ve spacáku a řinčení zvonečku se velice rychle přibližuje, dusot kopyt, která se vám prožene metr od stanu ... no měl jsem bobky u prdele! To nám ještě ty potvory sežraly cukr a čaj i s pytlíkama! Není divu, že pak celou noc běhaly jako pominutý, on ten Earl Grey jim asi nedopřál spánek, stejně jako ony nám.
Ráno se vše sbalilo a hurá nahoru. Po namáhavé cestě suťoviskem, se před námi objevil ledovec, vedoucí na vrchol Pico de Aneto (3404m). Takže hurá do maček a do 45°svahu, pak už jen překonání mohamedova skoku a jsme na vrcholu. Cvaknutí pár fotek, a šup dolů. Pulka výpravy šla nazpět jižní stranou, zbytek šel stejnou, tedy severní cestou. Fotky zde!